Elias Hirschl – Stovka černých šicích strojů
27.1.2019 – Většinou se při výběru knihy strefím a líbí se mi. Někdy více, někdy méně. Ale touto knihou jsem sáhla úplně vedle. Mám ráda romány. Anotace mi nabízela zajímavou knihu o civilkáři, který pracuje v domě chráněného bydlení pro psychicky nemocné. K tomu přidáme, že se mu rozpadá vztah s přítelkyní a vypadá to na pozoruhodné čtení. Spletla jsem se. Půlka knihy mě nebavila. Druhá půlka byla nějak souvislá, ale nejsem si jistá, jestli jsem vše pochopila. Kniha prostě není pro mě.
Již samotné podání vyprávění je chaotické. Chvílemi je to psáno z pohledu civilkáře, více je to vyprávěno třetí neurčitou osobou a někdy se tam objevily útržky myšlenek pacientů a možná to byly povídky civilkáře. Nevím.
Hodně se v knize filozofuje. Ale přišlo mi to jako mlácení prázdné slámy. Nedávalo to smysl. Vím, že někdy to mělo asi ukázat mysl psychicky nemocného člověka, ale u toho by stačilo méně textu. Věřím, že to někoho bavit bude, ale mě bohužel ne. Přiznávám, že u těchto pasáží jsem přeskakovala text.
Když došlo na vyprávění o obyvatelích domu, tak to zajímavé bylo. Škoda, že tak nebyla koncipována celá kniha. Osmnáctiletý civilkář (jeho jméno v textu nebylo zmíněno) se stará o osm pacientů, kteří jsou většinou dementní a k tomu mají ještě nějaké postižení. No přiznávám, že pracovat v takovém prostředí, tak by mi hráblo taky. Klienti jsou hodně různorodí. Pánové jež opakují věty, sbírají stejné předměty nebo jsou velmi vulgární a velmi rychle se vzteknou. Až po ženy, které jsou nahé, sprostě nadávají a sebepoškozují se a neustále brečí či dělají hysterické scény. Všichni nesouvisle mluví a chovají se nenormálně. Vykreslení prostředí domu je velmi reálné a tyto stránky jsem četla se zájmem. Někdy byly odkryty osudy těch nemocných lidí a většinou bylo spouštěčem nemoci týrání v dětství. Je to velmi smutné a bohužel pravdivé.
Kniha se bude líbit čtenářům, kteří se zajímají o psychicky nemocné lidi. Nečekejte souvislý román. Ale útržkovité vyprávění o různých věcech, které se týkají civilkáře a obyvatel chráněného domu. Také filozofické úvahy jejich obyvatel. Humor jsem v knize nenašla, ani ironický. Nebo spíše to není můj styl humoru.
Po přečtení se ještě více budu modlit, ať je moje rodina zdravá. Protože to, že se moji malí kluci někdy rvou, je v pozadí této knihy nepodstané. Více si vážím své jakoby normálnosti.
Hodnocení: 60%
Žánr: Literatura světová, Humor, Romány
Vydáno: 2018, Portál
Počet stran: 232
Překlad: Viktorie Hanišová
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-262-1408-3
Foto: Nakladatelství Portál
https://obchod.portal.cz/beletrie/stovka-cernych-sicich-stroju/