Blanka Hošková – Horko domácího krbu

Autorka mě zaujala již svým předešlým románem Láskobraní. Proto jsem se těšila i na její další knihu. Nezklamala mě. Opět velmi čtivý román pro ženy ze současnosti s dobře vypracovaným psychologickým profilem hlavní hrdinky. Rozuměla jsem jí a chápala. Věřím, že ženy jako Martina z příběhu, jsou mezi námi. Bohužel leckdy skončí tragicky. Tady musím pochválit autorku, že konec vymyslela tak, jak bych si ho představovala já. Dokonce formou historky na závěr uveřejnila možnost hrdinky, jak by mohla dopadnout. Každý si pak říká, to není můj případ, tak bych nikdy neskončila. Ale opravdu?

Martina je mladá žena, která se dokázala z dětského domova osamostatnit, najít si práci prodavačky a zamilovat se. Tak moc toužila po lásce a blízkém člověku, že byla zaslepena. Doslova zaslepena láskou. Nyní po šesti letech v manželství prozřela a snaží se vyrovnat s tím, kolik věcí na manželovi Šimonovi neviděla. Šimon je úspěšný v práci, má velké ego.Chce, aby ho Martina poslouchala na slovo a stala se na něm ve všech směrech závislá. Mají spolu pětiletého syna Kryštofa a Martina myslí především na dítě. Situace doma se zhoršuje a Martina neví jak dál. Jediný přítel z děcáku, který ji nahrazoval rodinu se jmenuje Květák. Ten se jí stává oporou a pomáhá jí. Martina se cítí sama. Myšlenky v její hlavě hledají řešení a přitom ví, které jediné je správné. Je otázkou času, kdy Šimon od psychického týrání přejde k fyzickému. Rozhodování, hledání a touha po lásce a uznání. Martina se s tím vším musí vyrovnat. Zdaleka to není jednoduché. Když vám chybí milující rodiče nebo sourozenci, ke kterým by jste kdykoli mohli přijít pro pomocnou ruku. To, co mi připadá samozřejmé, tu chybí.
Autorka perfektně rozehrála koncert s Martinou a snaží se jí ukázat tu správnou notu, aby hrála melodicky pro své uši. Není to jednoduché. Ale stojí to za to. Je zbavená iluzí. Zda-li její let za štěstím najde správný směr je otázka. Ale čtení to bylo příjemné, osvěžující a chápající.

Musím také pochválit obálku knihy. Nejen, že je moc hezká, ale je ve stejném duchu jako předešlý román. Takže v knihovničce je na první pohled vidět, že patří k sobě. Že jsou sestry z jednoho nakladatelství.
Pro mě si autorka upevnila pozici na poli českých románů. Líbí se mi její styl a propracovanost. Těším se na její další knihu a myslím, že nebudu jediná. Věřím, že si najde své čtenáře a kdo váhá, vřele vám její knihy doporučuji.

Foto: nakladatelství JOTA