Karine Lambert – Dům žen bez mužů

13.8.2016 – Opět je tu anotace, která mi zkreslila představu, o čem budu číst. Těšila jsem se na zamilovaný román, kde ženy s humorem zjistí, že bez mužů lze žít, ale s nimi je líp. Takže…. zamilované to není ani trochu – nevadí. Vtipné to není také – opět nevadí. A o čem je kniha? Je o životě šesti žen, které zklamal člověk, od něhož očekávali lásku. Je to šest vážných, spíše smutných příběhů. Konec byl úžasný a přes pomalý začátek je to druh románů, který mám moc ráda.

Nejdříve jsem se nemohla začíst. Bylo tam na mě moc jmen a já je neuměla přiřadit ke konkrétní osobě. Tři ženy Giuseppina, Simone a Rosalie se loučí na letišti s Carlou, která odlétá do Indie na cestu za poznáním. Bez úvodu jsme se ocitli u dojemného loučení, kde jsem nechápala, kdo je kdo. Poté se vrátí do domu a poznávají novou sousedku Juliette, která se na pár měsíců nastěhovala do Carliného bytu. Majitelce domu říkají Královna. Je to stará paní, jež trpí nemocemi a vzpomíná na slávu v mládí. Byla uznávanou baletkou. Se stářím a nemocemi se rozhodla žít bez mužů a tuto podmínku dala i svým čtyřem podnájemnicím.

V kapitolách se střídalo vyprávění z minulosti z jedné žen a v další jsme se ocitly opět v přítomnosti. Juliette měla smutné dětství. Má rodiče, kteří se navzájem milují, a dítě je jim na obtíž. Často ji někde odkládali, zapomínali na ni, prostě je nezajímala. Juliette je třicet jedna let a stále hledá tu pravou lásku, aby nebyla sama. Proto nechápe tyto ženy s jejich pravidlem, že do domu nesmí vkročit muž. Narušila jejich poklid. Rozvířila hladinu vzpomínek a každá se svým způsobem začíná probírat ze zimního spánku. Chtějí takto žít do smrti? Jejich osudy jsou smutné, ale je fajn to překonat a jít dál. Povede se jim to?

Od jedné třetiny mě kniha začala bavit a konec byl skvělý a dojemný. Styl autorky je úsečný, popisný a netypický. Zdá se, že o ději vypráví s odstupem a najednou bác a vyválí na mě nějakou citovou bombu. Prostě tato kniha potřebuje, aby se četla pomalu. Potom si čtenář vychutná zajímavé osudy šesti žen, které to neměly v životě lehké. Všimla jsem si, že autorka v textu skrývá mnoho moudrých životních rad a ty si právě uvědomíte, když budete číst text zvolna a vychutnávat si ho. Tak nějak jsem se propojila s Juliette a přála ji, aby konečně našla lásku. Aby prožila pocit, že ji má někdo rád.

Knihu si přečtěte, pokud máte rádi citlivé příběhy, které si postupně rozbalíte jako čokoládové bonbóny. Také nejdřív vidíte nic neříkající obal. Poté se dostanete k čokoládě, ucítíte jemnou sladkou chuť, až nakonec zavřete oči a vychutnáte si dobrotu, kterou si oblíbíte. Na začátku jsem přemýšlela, že ji dočtu se zvědavosti a knihu pošlu dál. Na konci jsem si řekla, že si knihu nechám a za čas si ji přečtu ještě jednou. Co víc si přát od knihy?

Originální název: L´immeuble des femmes qui ont renoncé aux hommes
Žánr: Romány, Pro ženy
Rok vydání: 2016, 1. vydání originálu: 2014
Počet stran: 192
Nakladatelství: Motto
Překlad: Šárka Belisová
Autor obálky: Robert Imrych
Vazba knihy: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-267-0651-9

Foto: Nakladatelství Motto