Spisovatelské knižní tipy 2

6.4.2016 – Hezký večer, je čas na nové knižní tipy přímo od zdroje. Na úvod vám sdělím, že mě překvapilo, jak je těžké najít email na spisovatele. Automaticky jsem brala, že bude mít každý založený web s kontaktem. Tak to není, ale já se nezvdávám. Budu pátrat, psát a ptát se a uvidíte, že se bude tato milá rubrika pěkně rozrůstat. Minulý týden jsem měla štěstí a na mou otázku:
„Jaké tři knihy máte rád, doporučil byste je čtenářům a proč?“
mi odpověděl spisovatel Jiří Hájíček (http://www.hajicek.info/). Moc mu děkuji za jeho rychlost a vstřícnost. Ráda vám ho ve zkratce představím.

Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek Snídaně na refýži (1998), Dřevěný nůž (2004), Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014) a novelu Fotbalové deníky (2007). První Hájíčkův román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Oba následující autorovy romány Selský baroko (2005) i Rybí krev (2012) byly oceněny Magnesií Literou. Jiří Hájíček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v angličtině, italštině, maďarštině, chorvatštině a makedonštině a do dalších jazyků se překládají. Novelu o hledačích vltavínů Zloději zelených koní vydal Host poprvé v roce 2001.

Osobně jsem na jeho knihy slyšela jenom chválu. Četla jsem sbírku povídek Vzpomínky na vesnickou tancovačku, kterou vydalo v roce 2014 nakladatelství HOST a byla jsem mile překvapená. Všech dvacet povídek je zasazeno do venkova v Jižních Čechách. Autor vykreslil postavy tak jednoduše a výstižně, že jsem chtěla vědět, jak je to s nimi dál. V některých byl zachycen pouze okamžik jednoho večera. V jiných byl zachycen celý život. To je pro mě mistrovská práce. Na pár stránkách vystihnout podstatu toho daného člověka, ukázat ho jak se jeví lidem a pak v pár větách odkrýt jaký je doopravdy. Určitě si s potěšením přečtu i jeho další knihy. Ale vraťme se zpět k hlavnímu tématu. Zde jsou tři knižní tipy pana Hájíčka s jeho komentářem:

Josef Kainar: Moje blues
Geniální básník, moje dávná čtenářská láska. Moderní a přitom tradiční, muzikálnost veršů a hluboké vědění o životě. Doporučuju samozřejmě veškeré jeho básnické dílo, nejen tuto sbírku.

Ota Pavel: Smrt krásných srnců
Prosté a přitom velmi silné příběhy, odžité a předané s humorem i hořkým postesknutím. Mistrovství povídky si čtenář může vychutnat u Oty Pavla také v druhém povídkovém souboru Jak jsem potkal ryby, obě knihy patří k těm, k nimž se rád vracím a musím je mít ve své knihovně stále na očích.

Josef Škvorecký: Zbabělci
První román Josefa Škvoreckého přežil víc než půl století a působí pořád moderně. Můj nakladatel Mirek Balaštík učí na univerzitě současnou českou literaturu a říká, že i mladou generaci stále baví číst příběh teenagerů z protektorátu, jejich problémy jsou asi podobné, jako řeší mladí v každé době a dialogy jsou živé a přirozené. Četl jsem Zbabělce koncem osmdesátých let, měli pro mě tehdy punc „zakázané literatury“. Nakonec jsem měl to štěstí se s panem Škvoreckým setkat a jeho nejslavnější román mám od něho podepsaný.

Nádherné knihy. Z těchto tipů jsem četla pouze Smrt krásných srnců, takže mám co dohánět.

Panu Hájíčkovi ještě jednou moc děkuji. Přeji mu mnoho spokojených čtenářů a nadále, ať mu to tak dobře píše.
Jana